|
 Severovýchod Prahy směrem k Polabí náleží ke starým sídelním oblastem, kdy nejstarším dochovaným písemným pramenem je zmínka o sousední obci Vinoř, a to z roku 1088 a poté 1130.
O počátcích Ctěnic není dochována žádná listina a lze pouze odvodit fakt, že v obci Ctěnicích existovalo panské sídlo, dvorec či dvůr.
První písemný doklad pochází z druhé poloviny 14. století, kdy je doložena existence tvrze ve Ctěnicích. Ctěnická gotická tvrz patřila k poměrně frekventované síti opevněných sídel v okolí Prahy, stejně tak, jako sousední Vinoř. První zmínky jsou datovány v historických spisech Sedláčkových.
Na přelomu 15. a 16. století patřily Ctěnice rodu Hrzánů z Harasova, Václav Hrzán, majitel Ctěnic, odkázal renesančně přestavěnou tvrz jednomu ze svých synů, Adamovi, který ke Ctěnicím přidal ještě poplužní dvůr v Přezleticích a Radonicích. Adamovi dva synové zakoupili ještě hrad Jenštějn. Jeden z jejich potomků nakonec v roce 1572 prodal samotné Ctěnice Petru Myškovi ze Žlunic, jehož éra zde byla velmi krátká. Po šesti letech postoupil tvrz Ctěnice ,poplužní dvůr i ves Přezletice Oldřichu Hostakovskému z Arklebic, po němž majetek zdědil jeho synovec, který nově nabytý majetek prodal sousedce, Kateřině Smiřické z Házmburka. Ta odkázala v r.1604 poplužní dvory Vinoře a Ctěnic svému strýci a hejtmanu Litoměřickému Janovi Zbyňkovi z Házmburku na Budyni, pro něhož však zmíněné statky neměly velký význam a záhy je prodal Václavu Boreňovi ze Lhoty na Roztokách, ten je pochován ve Vinořském kostele r.1619. Statek zdědil prostřední syn, který se však nevyhnul zadluženosti a byl jej nucen směnou za menší přenechat nejvyššímu hofmistrovi Adamovi z Valdštejna.
 Poté byl statek děděn dalšími potomky až byl prodán r.1652 Janu Antonínu Losymu .Po celou dobu třicetileté války nebyly Ctěnice opuštěny a byly děděny potomky A.Losyho, poslední potomek zemřel 1781 bez dědiců, a tak statek nakonec připadl vzdálenému příbuznému Josefu Mikuláši Windischgratzovi, jež zemřel r.1802 ve Štěknia jenž jej přestavěl na zámek. V archivech je z tohoto období již zmínka o zámečku a hospodářském dvoře, který měl význam hlavně svojí blízkostí Praze a jehož hospodářské využití nebylo zcela jasné. Z tohoto období existují již podrobné popisy obsaženého inventáře, jež obsahují vybavení zámku, zámecké kanceláře, bytu šafáře, chlévů, stájí, sýpky, ovčína, bažantice, …což dokazuje,že zámek byl obýván.
Jeho další popis je vypracován r.1803 staviteli Ignácem Palliardim a Karl Schmidtem, kteří popisují zámek a jeho sloh. Ve svém popisu se zmiňují o věžních hodinách a zvonu na vyzvánění a také zmiňují kamenný sklep určený na uložení soli a sklep vytesaný ve skále sloužící jako pivní a jako lednice. Zmiňují také dvě kamenné studně, vjezdovou bránu, ovčín, sýpku a dvoukřídlou hospodářskou budovu určenou pro šafáře a čeleď, chlév pro dobytek, maštal pro koně, komoru pro drůbež a chlévy, dále stodolu, vozovou kolnu, kovárnu, sýpku, byt zahradníka, ovčín, dům myslivce a bažantnice.
Zámek i s dvorem po dvakráte změnil majitele až byl r. 1808 prodán Johannu Prokopu z Klarsteina a za 12 let dále Franzi Antonu hraběti Desfoursovi, a po smrti jeho dědiců, roku 1849 byl opět prodán spolu se statkem Čakovice vídeňskému velkoobchodníkovi a továrníkovi Alexandru Schollerovi a v majetku této cukrovarnické rodiny zůstal téměř 100 let, až do počátku první republiky.
R.1924 Dr.Wagner z památkového úřadu popisuje zámek takto:
 Zámek je umístěn na místě staré tvrze, opevněné tehdy velmi důkladným vodním opevněním. Zámek je umístěn na ostrohu vejčitého tvaru .Dvoupatrový objekt s mohutnou hranolovitou vstupní věží s cibulovitou bání a lucernou je umístěn na kvádrové podezdívce v půdorysu pětiúhelníku s podélnou osou od východu k západu. Uprostřed je malé pětiúhelníkové nádvoří s malou arkádou na západní straně. Základové a sklepní zdivo s valenými klenbami a s pískovcovými detaily. Do dvora obrácené fronty jsou barokní, vnější průčelí je upraveno pozdním empírem.Přízemí i první patro věže je rovněž empírové. Od hospodářského dvora přes příkop vede zděný most s jedním obloukem. Celek má i po mnoha adaptacích ráz gotický. Na sever a východ se rozkládá přírodní park se skleníkem a vzrostlý lesík.Vchod do parku z hospodářského dvora je uzavřen kovanou barokní mříží.
Po válce byl bývalý cukrovar Scholler a spol. Čakovice zařazen do hlavní správy cukrovarů ministerstva potravinářského průmyslu a zámek sloužil k bytovým účelům. V hospodářském dvoře byl chován dobytek a prasata. Sídlil zde Státní statek Praha. Po roce 1989 byl objekt dán k privatizaci, nebyl však o něj zájem. Byl tedy ponechán státu a spravuje jej PIS.
Od roku 1994 začala rekonstrukce objektu, nejprve hospodářských budov v jejichž prostorách jsou nyní stáje JS Ctěnice, dále unikátní expozice historických kočárů z období 18. až 20. století a je komplexním přehledem vývoje tohoto druhu dopravy.
Kočáry zapůjčilo pražské arci-biskupství /zlatý kočár/, Poštovní muzeum, Národní technické muzeum, Zemědělské muzeum a Muzeum hl. města Prahy. Vystaveny jsou rovněž livreje, které byly nedílnou součástí kočárové obsluhy. V květnu bude otevřen zámek s expozicí Habsburské doby a část komplexu špejcharu a jeho přilehlé budovy a to recepce s kavárnou.
|
